Vrátili jsme se od moře.
Baltské moře klame, pobřeží je mírné a můžete jít kilometry na hraně mezi vodou a pískem, je teplo a mírný vánek. Ideální klima mysli. Dokud se nezvedne vítr. Přesněji vichr z moře. Probudí atavistické strachy pravěkých lidí před nepochopitelnými živly. Zvlášť když máte velmi malý stan. A málo kotvicích kolíků.
Jakkoli patří baltské dny k těm nejlepším v každém roce, a nikdy se nechce opustit moře, je návrat domů nečekaná radost a uklidnění. Mezi vyklepáváním písečných dun z každé ponožky a každého záhybu, myšlenky dlely na cestách.
Někteří autoři evidentně cestují rádi a promýšlejí sofistikované dopravní systémy.
Nemyslím různé FTL pohony, WARP pohony a jiné nevysvětlitelné motory, které prostě něco posouvají jinam, z místa A na místo B, velmi efektivně.
Hamiltonovy vlaky jezdící červími děrami. V jeho velkolepé sáze patří tenhle detail k nejmilejším. Ne že se protáhnete portálem, který vás rozloží na prvočinitele, a na druhé straně vás složí zpátky na člověka 2.0. Pohodlně si jedete vlakem, a pak si distingovaně vystoupíte na jiné planetě.
Můj tajný tip je, že Peter F. Hamilton je skutečný a nefalšovaný šotouš.
Banksovy přepravní systémy vesmírných rozměrů jako Malý rošťák. Hrají s vámi hry jako Limitující faktor hraje azad.
Robinsonovy vícegenerační vesmírné lodě.
Jsou spíše sondou do života komunity nucené setrvat na omezeném prostoru neomezeně dlouho dobu, ale nebyl by to Robinson, kdyby svým profesorským, leč okouzlujícím způsobem, nepřišel s propracovanou metodou funkce takové lodi. Možná tu Auroru jednou vydáme.
Malazské nevyzpytatelné chodby, a domy azathu vířící vlastním životem.
A trochu nelogicky na poslední lidi prchající ze Země po Architektově nádherné destrukci.
Ne každý, kdo je na cestě, se tam ocitl z vlastní vůle. A bez kapesníku.
Domov je hodnota v introvertním módy samoty. Když za sebou zavírám venkovní dveře, páchám na sobě skutek milosrdenství.
Je to hrad z písku, jaký si postavíte u moře, ve stylu Béton brut
nebo jak se vám líbí. Kolem něj syčí vlny, až ho nakonec dostanou. Prohánějí se děti, bezohledné v nadšených a brutálních hrách, až ho nakonec rozšlapou. Na Zemi není nic navždy, to je zpráva, kterou mi pokaždé přináší moře.