Slyším, jak se otáčí mince.

Když čtete Malazskou knihu padlých, pomalu a pečlivě, nebo hltáte jednu stránku za druhou a obrazy se řítí hlavou jako noční jízda svatou pouští, toužíte nejspíš po jednom – aby to nikdy neskončilo. A pak možná po hmatatelnějším dotyku. Besana vzala do rukou balíček draků, a nejpozději ve chvíli, kdy otočila kartu s vyobrazením Rytíře noci, se mi sevřelo srdce touhou vidět všechny karty, pochopit všechny obrazy. Jako by to bylo možné, nejste-li Šumař. Kvítko Berka se sehne k dlažbě za měděným zábleskem, a nad skloněnou hlavou mu zasviští smrtící šipka. 

„Mince se otáčí, stále se otáčí.“

První dokončená rekonstrukce je mince Oponn, mince Šprýmařů, dvojčat náhody. Protože o to se pokoušíme, zhmotnit představu, kterou mistr Erikson načrtl do vzduchu. 

Jdu na to archeologickým průzkumem textů. Nejdříve krumpáčem fulltextového vyhledávače klíčových slov. Pak lopatkou spojení postav, míst, předmětů. Nakonec použiju jemný štěteček intuitivního tušení – kdo a kde by tak mohl něco naznačovat? Mezi řádky, ideálně? 

Oponn, dvojčata náhody. Poťouchlost, lehký výsměch, nádech krutosti a trochu únava, tak je vidíme, a tak by na nás jejich tváře měly shlížet z jejich mince.

Pro rekonstrukce jsem stanovila pravidlo číslo 1 - věrnost předloze. Zároveň jde o nesplnitelnou podmínku, protože každý tu jednu minci vidíme jinak. Pro každého je jemná tvář Paní s posměšnou křivkou rtů jiná. Přesto jsme se snažili vystihnout podobu tak, jak Erikson Paní a Pána popsal.

„Dokonce i z této podobizny, mistře Barúku, vane dech Dvojčat. Ten vítr nevydrží chodba žádného mága.“

Pro výrobu jsme zvažovali různé způsoby, jak se k tomu postavit. Mohl by to být token, lisovaný, tisknutý na super moderní 3D tiskárně? Odlévané do formy z kovového prášku? Spekulovali jsme o kde čem, co se dalo najít v libovolném vyhledavači. S ohledem na cenu výroby, jak jinak.

Nakonec zvítězilo pravidlo č. 1. Mince bude z mědi, se stopami cínu na povrchu.

Skutečná mince. Ražená ručně v historické mincovně. Žádné napodobeniny. 

Bylo třeba vyrobit razníky podle grafického návrhu. Přepečlivě, aby na malém prostoru mince zůstaly zachovány rysy tváří, uzel vlasů Paní. Tady bych ráda napsala, že do nich ohromnou silou tloukli v mihotavém světle výhně polonazí kováři s rozevlátými vousy, ale tato představa se bohužel nezakládá na realitě. Mince samotné jsou překrásné.

„Mince dopadla.“

---

Čekání na Vzpomínky ledu & minci

se chýlí ke konci!