Dokument o Chauvetově jeskyni ztracených snů jsme viděli před pár lety, a jako každý film Wernera Herzoga to byl přímý zásah do srdce a do hlavy.
Obrazy ukryté v jeskyních francouzského středohoří jsou dozajista nejstarší, jaké jsme zatím našli. Ale to je v podstatě jen další nic neříkající údaj z wikipedie, to důležité je, že ty obrazy jsou prostě překrásné.
Barevné otisky dlaní zvlášť jitří představy o x-krát-pra-předku, který tam tu zeď tak pěkně oplácal.
Ukázalo se, že nejen naší fantazii, a ukázalo se to, jaké překvapení, na knize jednoho z našich oblíbených autorů. Kim Stanley Robinson se mezi ně rozhodně kvalifikoval titulem Rudý Mars. Jeho vědecký přístup k rešerše na jedné straně oceňujeme, na druhé je třeba si přiznat, že je mírně řečeno "trochu suchý". V příběhu šamanů, kteří zanechali lvice, koně a nosorožce na stěnách jeskyní se snaží popsat život do až absurdních podrobnosti, a zapojuje maximálně jak představivost, tak vědu.
Zkouší vypočítat, kolik jídla musela taková tlupa shromáždit, aby přežila zimu. Vymyslet, jak vyráběli sněžnice. Jaké měli mapy a navigační techniky. A potom je tam taky hodně sexu. Hodně, hodně sexu. A hlavně, že přežít bylo neuvěřitelně těžké, a po přečtení téhle knihy je těžké uvěřit, že se člověk probojoval do 21. století.
místo, kde žili šamani, kteří malovali
