Invazi živých mrtvol už nic a nikdo nezastaví. Víc než pochybnosti o nebohém posledním písmenu latinské abecedy nám leží v hlavě otázka, co udělá náš jazykový experiment.
V jedné z kapitol bylo nám třeba použít nějakého nářečí, a to konkrétně nářečí ze severu země. Abychom dostáli předloze. A jediné, po kterém jsme troufli sáhnout a použít jej, byla ostravština. S laskavou pomocí Romana Bílka jsme překlad dali dohromady a teď doufáme, že to bude vypadat jako náš lišácký a vtipný záměr, a že tomu laskaví čtenáři budou rozumět.
Mám tušení, že se jedná o jedinou knihu, která používá krásnou čistou ostravštinu, aniž by jejím námětem byla historie nebo přítomnost regionu.
Prostě, jen tak.