Když otevřete Měsíční zahrady nebo Dům mrtvých, od začátku nebo od konce, zjeví se vám jeden z domů azathu.
A bude to tak i dál, celou knihou padlých putujeme chodbami stránek a dovnitř vstupujeme skrz azath. Pokud nám dovolí vejít, víme, jak to s nimi je. Jsou nevyzpytatelné. Pořád počítám s možností, že už se nikdy nedostanu ven, zůstanu ve vnitřní emigraci v Malazské říši. Doufám, že mi bude dělat společnost aspoň nemrtvá bílá kočka.
Zprávy o podobách azathských domů jsou roztroušené po všech dílech, tu je zpráva o jednom, dvou slovech, jinde i několik odstavců. Shromažďování materiálu je práce ne nepodobná bádání v a archivech, včetně křížového ověřování faktů. Protože Erikson se ve svém monumentálním opusu někdy sám malinko ztrácí. Jak sám říká - "ověřuje si fakta na Malazan Wiki, jako všichni". Zatím mu tajíme, že jsme zjistili, že ani tam není úplně všechno. Možná, že jako historik to ví... a možná jako historika by ho potěšila nimravá práce při oprašování slov štětečky mojí posedlosti po všech detailech, které by se pak daly zapracovat do obrázků z Malazu.
Domy azathu na předsádky kreslí Tomáš Kučerovský, one&only. Každá je samostatné umělecké dílo, a někdy mi přijde škoda nechat je jen jako brány pro cestu knihou. Azathy jsou trochu skryté, není to první věc, které přitáhne oči. Neprojevují svou sílu masivním nárokem na místo nebo agresivní prezentací. Nenápadné, ale mocné. Přesně tak vidím jejich podstatu i knihách, a Tomáš to přesně dokáže vystihnout.
Možná z nich jednou udělám samostatnou knihu, ve které budete moci procházet rovnou z jednoho do druhého a zase zpátky. Nejlépe v náhodném pořadí. Cože? No, to byl - gamebook?
V nové trilogii Kniha svědků, jdeme podobnou cestou. Ale trochu jinak. Jak jinak :-)
V prvním díle Bůh nedbá se posuneme o několik let od skončení událostí s Chromým bohem. Pro čtenáře Knihy padlých bude asi překvapením, že děj se odehrává na nečekaně malém prostoru. Tedy geograficky. Žádné skoky přes kontinenty se nekonají, Erikson se rozhodl čtenáře trochu šetřit. Prostředí nám velmi připomíná krajinu kolem Skalistých hor, rozhodli jsme se naslouchat volání hlasů přírody, a naopak jsme se v čase vrátili k držbám zvířat. K mystickým, totemovým a magickým zvířatům.
Kniha o Bohu, který nedbá, nebo možná zatím jen nekoná, má dva průvodce. Osamělou vlčici, krásnou a silnou, a medvědího kostěje. Toho nechcete potkat.
Dál uvidíme, kteří mágové či duchové půjdou s Eriksonem příště.
Na obrázky zvířat je tady v české kotlině master Kuba Kupčík, a protože s námi shodou šťastných náhod občas chodívá na pivo, nakreslil pro Boha mystická zvířata on.
A pak také ilustroval celého Šamana, knihu, kterou Český rozhlas odmítl, protože je v ní příliš mnoho sexu. Nevím, jak mohli přehlédnout celý příběh, napětí, dobrodružství i to, že Kim Stanley Robinson nedělá chyby, jak z hlediska vědy, tak vyprávění.
P. S. předobjednávky spouštíme ... co nevidět ...