Kromě sázek na sportovní výsledky a klamavých reklam na hrnce zlata jsou i loterie ryze fantastické. Minimálně dva takové typy loterií. V jedné poslední propadne peklu, ve druhé vítěz bere vše.
Obě možnosti se vzácně setkávají v Mordii. Tedy jistě nejen tam. Ovšem, Mordie je město, kde zemřel bůh a kterému vládne temnota. Fortuna zde není žádná rozverná bohyně sedající na klín hazardním hráčům a žoldnéřům.
Povaha praktikované okultní loterie je krvavá a záhadná. Její účastníci přebývají i v dalších Městech z přediva a více bude odhaleno přímo v Mordii.
ad 1) příklad loterie, kdy vítěz bere vše
Především proto, že nezbývá nikdo, s kým by se mohl dělit.
Koncept je nejlépe známý díky jednomu horalovi v kiltu, neodolatelnému španělskému grandovi a skvělé hudbě.
Nesmrtelní se navzájem stínají a nikdo z nich netuší, jaká odměna ho na konci cesty lemované hlavami čeká.
Co je hlavní cenou, o kterou svádí urputné zápasy Pán z Mordie a Paní z Malarkoi?
Hrají zvláštní druh loterie zvané tontina. Pravidla téhle kočičiny vymyslel jistý Lorenzo Tonti, neapolský bankéř a jeden z nejvýznamnějších spekulantů, kteří našli na evropských dvorech 17. století plodná pole pro své aktivity.
Měl dobrodružnou povahu, neomezené osobní zdroje a bezmeznou důvěru sám v sebe a své plány, takže se snadno vetřel do královské přízně Ludvíka XIV. a stal se osobním tajemníkem kardinála Mazarina, penzionovaným korunním úředníkem a ceněným poradcem ve všech finančních záležitostech. Hýřil důmyslnými nápady, jak zvýšit státní příjmy, splatit dluhy duchovenstva, vybudovat velká veřejná díla a rozvinout zahraniční obchod.
Především vynalezl systém sázení na lidské životy.
Parlament odmítl jeho bizarní podnik schválit a veřejnost loterii dala posměšnou přezdívku tontina. Tonti sám brzy přišel o královskou záštitu, ztratil penzi a z neznámého důvodu skončil jako vězeň v Bastile, kde za záhadných okolností zemřel.
Král Ludvík však na Tontiho nápad nezapomněl. Poté, co se obklíčen evropskou koalicí trápil nedostatkem peněz, a nemohl si dále půjčovat od bankéřů, ani vymámit z vyčerpaných rolníků ani groš na daních, vypsal hazardní loterii podle Tontiho. Podíl každého člena na výnosu měl zaniknout úmrtím a připadnout těm, kteří ještě žijí. Příjem každého člena se tedy zvyšoval úměrně úmrtí jeho společníků.
Jak tohle celé dopadne je zatím záhada pro hrdiny našeho příběhu i pro nás. Něco o tom ví Alex Pheby, ale je to tichý pán, a prý nesmí ani naznačovat.
ad 2) poslední propadne peklu
Zde se naopak vklady snižují, z loterie je záhodno vytěžit co nejvíce a vypadnout z osudí co nejdříve.
Prodat své místo v pekle někomu dalšímu, vždy za polovinu nákupní ceny. Nakonec zbyde poslední mince, která se nedá rozdělit.
Naše sázka na Mordii je vysoká. Neznámý autor, nádherně vymyšlený, ale náročný příběh, to může být smrtící kombinace. Ale neváhali jsme ani chvíli. Je to kniha, jakých jsme mnoho nečetli ani my, otrlí čtenáři.