Nevím, ale má červenou obálku aneb O hledání vhodného názvu.
Zřejmě nejzásadnější změna v dějinách fantastiky.
Hledání ideálního názvu knihy je svébytná disciplína, ve které se mistrovství dosahuje jen výjimečně, a dokážou to nemnozí za pomoci geniality nebo šťastné náhody.
Proč J. R. R. Tolkien změnil název knihy "Kouzlený prsten" a pojmenoval ji podle hlavní záporné postavy, pro mě je a asi zůstane jedna ze záhad stvoření a důkaz oné geniality. Navíc v samotném textu se titul Pán prstenů vůbec nevyskytuje, Sauron je jmenován jako Temný pán nebo nepřítel. Byl hybatelem událostí ve Středozemi a temná strana oplývá zvrácenou přitažlivostí. S kouzelným prstenem v názvu se nestanete úhelným kamenem literatury, ale jurodivým sběratelem bajek.
S názvem se potýkáme prakticky pokaždé. Ty vzácné chvíle, kdy je to křišťálově jasné, jsou za odměnu. Jako Hrdinové umírají.
Obvykle však na cestě k české podobě názvu, který by měl ideálně v jednoslovné zkratce knihu vystihnout a popsat, na první pohled zaujmout čtenáře, a mělo by snadné jej vyslovit u knihkupeckého pultu, čeká příliš mnoho nástrah.
Kniha 2184 irského autora Neila Sharpsona nese v originálním názvu biblický citát. Větu z Markova evangelia velmi oblíbenou a běžné používanou všude jinde, než v české ateistické kotlině.
Rozhodli jsme se položit důraz na některou z nosných myšlenek, a tím jsme si nic neulehčili. V knize je s lehkostí propojeno několik rovin, klasický noir příběh osamělého vlka a femme fatale, brutální diktatura humanity v Kaspické republice, širé moře umělé inteligence.
Asi je jasné, co jsme nakonec považovali za zásadní :-)
Ani u nové knihy Stevena Eriksona tomu nebylo jinak. Po počáteční fázi zírání typu "co tím ten chlap sakra myslel", míněn titul The God Is Not Willing, byl můj první impuls sprostě vykrást bratry účastníky křížových výprav a použít jejich procítěné heslo Deus vult, jenom ho obrátit naruby. Bůh to nechce.
Zní to dost úderně, asi jako když úderem zavřete velmi tlustý svazek, až se zvednou oblaka prachu. Nešlo bohužel o vnuknutí božské prozřetelnosti, Eriksonova boží překladatelka Dana Krejčová zkušeně a moudře navrhla počkat, až zjistíme "co tím ten chlap .....", však víte.
Po dalších, a dalších, a dalších pokusech se tým ustálil na pracovní verzi Bůh nedbá, protože jak toto spojení ohodnotil Honza Hlávka, je to "velmi Karsovské".
A o Karsu v knize až o tolik nejde. Typický Erikson.
